Antoinetta - královna Francie


Synopse

I. DĚJSTVÍ

Píše se rok 1788. Po čtrnácti letech vlády Ludvíka XVI. spěje monarchie k bankrotu. Papírové peníze jsou den ode dne bezcennější, jídlo stále dražší a daně stále vyšší. V nejúrodnější zemi Evropy, v bohaté Francii, žije lid v bídě a zemi hrozí hlad. Národ se bouří, ptá se, kdo to zavinil. A vůdcové lidu mu dávají odpověď. Je to lehkomyslná a rozmařilá Marie Antoinetta, královna Francie. Okázalý život ve Versailles je ale pouhou náhražkou skutečného štěstí.

Svůj osud si nevybrala, byla k němu předurčena. Její život se měl odehrávat mezi státnickými povinnostmi, ceremoniály a dvorskou etiketou. Jako žena však Marie Antoinetta toužila po lásce. Každý muž byl její krásou fascinován, jen král Ludvík XVI. se více než své ženě věnoval učeným zálibám. Ach ovšem, vladařské povinnosti! Jsou to však jen samé nepříjemnosti, Sekretář předkládá samé účty. Výdaje za šperky a róby královny už státní pokladna nezvládá, lid už nemá z čeho platit. Ovšem z výšky královského majestátu je stále lepší dát starostem i nudě vale.

Noc je jedinou chvílí, kdy se královna dokáže oprostit od starostí. Trianonský zámeček skýtá dostatek příležitostí i přátel. Mezi nimi je i ten nejbližší, švédský hrabě Axel von Fersen. Voják, který ve dne slouží udatně králi, v noci je věrný královně. Hrát o lásku vabank je vzrušující pro oba. Komnaty ve Versailles však mají příliš mnoho očí i úst a zvěsti zaslechne i král.

Rok 1789, v ulicích vládnou jiné starosti než u dvora. Paříží obchází velký strach. Boj o chléb je čím dál nebezpečnější, tisíce nezaměstnaných, každý se bojí o holý život. Mirabeau žádá jménem lidu vyhlášení Deklarace lidských a občanských práv, Desmoullins volá do zbraně.

Co ještě zůstalo u dvora skryto za okázalou garderobou a výstředními účesy? Etiketu je třeba ctít a dodržovat. Pomáhá udržet královský majestát, který Ludvík XVI. stále častěji odkládá ve své kovářské dílně. Milostným avantýrám Marie Antoinetty je však potřeba udělat přítrž. I král se musí chovat občas jako velitel a to samé vyžaduje také od svých vojáků. Do poslední kapky krve.

14. července 1789 se však dává do pohybu kolo dějin. Bastila padla do rukou Pařížanů. To není vzpoura, je to revoluce! Král je však přesvědčen, že jeho lid je dobrý. Jedině Antoinetta si uvědomuje vážnost situace. Snaží se najít útěchu i pomoc ve Fersenově náruči. Končí krásné časy, přátelé i drahocenné poklady se vytrácejí. Mezitím 5. října 1789 pochodují nespokojené davy směrem na Versailles. V jejich čele pak Fouquier-Tinville. Všichni chtějí aby se král vzdal nákladného života a vrátil se do Paříže. Král vychází vůli lidu vstříc. Ten jej za jeho moudré rozhodnutí velebí.

MEZIHRA

Výbor pro všeobecné blaho se dožaduje zasedání národního konventu.

II. DĚJSTVÍ

Když se 6. října 1789 otevřela pozlacená vrata Versailleského paláce, obrovský kočár dovlekl krále i jeho rodinu k zámku, ve kterém sto padesát let žádný panovník nebydlel. Život v novém sídle je jen bledou vzpomínkou na zašlé časy. Antoinetta cítí, že královskou rodinu stihne neblahý osud. Jako čtrnáctiletá přišla do země a všichni ji vítali, teď slyší výkřiky hanby. Jen hrabě Fersen teď stojí králi a královně po boku a snaží se dopomoci k útěku, který by obrátil karty revoluce. Vše je naplánované, stačí jen souhlas. Král stále váhá, ale Fersen dobře ví, že revoluce je oheň, který dokáže sežehnout i ty nejnedotknutelnější. Je horká noc, 21. června 1791. Cesta královské družiny v přestrojení končí ve Varennes, jen na dohled od cíle. Poštmistr Drouet krále poznává. Lokaj není král a tvář ho vždycky prozradí. Hrabě Fersen, nemá sílu bojovat sám proti přesile. Slibuje své královně věrnost, stále doufá v pomoc evropských panovníků.

Nepřátelé lidu, Marie Antoinetta, její děti i Ludvík XVI jsou odvezeni do vězení v pařížském Templu. Občané žádají vyhlášení republiky a smrt krále. V srpnu 1792 je republika vyhlášena. Občan Ludvík Kapet, bývalý král, je souzen a 21. října 1792 píše poslední řádky v kronice svého života. Na převýchovu je odveden Ludvík Karel, jediný syn a následník bourbonské koruny. Ševcovský verpánek má být jeho nový trůn.

Na místo šlechty přichází občané Simon a Druet. Výbor pro všeobecné blaho je úřadem, jehož jménem si oba hodlají vydobýt nové zásluhy a pokořit padlou královnu. Její osud je zpečetěn. Fouquier-Tinville, obávaný revolucionář, teď namísto chvalozpěvu pronáší poslední žalobu nad Marií Antoinettou. Soud rozhodne. Nenechte na ní ani slzu skanout. Ve vězení Consiérge života už mnoho nezbývá. Naposledy se touží setkat se svým synkem. Kdesi v cizině píše hrabě Fersen dopisy plné lásky k Marii Antoinettě. Vzpomínka nikdy neumírá. 16. října 1793. Nastává poslední chvíle, kat čeká na své vystoupení a lid svou královnu vítá.

TOPlist